Budapešť: hlavní město Maďarů, papriky a Túró Rudi *

Následující řádky a příspěvky se rozhodně nechtějí rovnat profesionálním průvodcům o Budapešti, potažmo Maďarsku, kterých v knihkupectvích či na internetu naleznete stovky. Rozhodně nečekejte seznamy restaurací a barů, kam večer vyrazit za zábavou, či turistických lákadel na utracení (deseti)tisíců forintů.

Jedná se spíše o střípky ze života člověka, co s omezeným rozpočtem chodí nakupovat do Sparu či Lidlu jako normální smrtelníci a co rád chodí do přírody. Možná se to na první pohled nezdá, ale okolí hlavního města je rájem pro celodenní výšlapy bučinami, dubohrabřinami či stepními porosty s rozhlednami na každém kopci a nádhernými výhledy. A to jsou věci, které v knihách pravděpodobně nenajdete.

Kdo jsem?

Vybavena mizernou angličtinou a nijakou maďarštinou, která mi ze začátku připadala jako rozsypaná klávesnice, jsem v roce 2017 v rámci povinné stáže během Ph.D. studia strávila tři měsíce v maďarské metropoli. Prvotní šok z života v cizí zemi záhy vystřídalo nadšení z objevování různých koutů města a okolních kopců. Po dalších dvou krátkých výletech do Maďarska jsem se v září 2018 do Budapeště vrátila jako postdoc zabývající se ekologií střevlíků.

*Tvarohová tyčinka v čokoládové polevě zabalená v charakteristickém obalu s červenými puntíky a názvem Pöttyös (puntíkatý). K mání je ve dvou velikostech a několika příchutích a dá se sehnat i v tom nejzapadlejším maďarském obchůdku. Maďaři ji pravděpodobně považují za národní sladkost a typické hungaricum. Proč tolik povyku kvůli kousku tvarohu v čokoládě? Myslím, že důvod dobře vystihnul János Lackfi ve své knize Homo hungaricus: „A flag is just a rag on a stisk. But it isn’t a rag on a stisk. It’s a flag.“

**Venkov. V Maďarsku označení pro všechno kromě hlavního města.