Vydat knihu může dneska každý debil

Publikováno: 30. listopadu 2015

Poznámka na začátek: tento text vznikal bezmála čtyři měsíce. Vždycky jsem usedla k Wordu plna tvůrčího potenciálů, který však velmi záhy vyprchal po napsání jediného odstavce. Psaní mi šlo vždycky hůře než kreslení. Což je docela problém, máte-li psát odborné články, pro jistotu navíc v angličtině.

Název článku pochází z výroku jistého člena rodiny, který tato slova vyřktnul při pohledu na hromadu vytištěných komiksů. Něco na tom asi bude.

Komiks Svitek a čaj začal původně jako malá odbočka tehdy ještě psaného hlavního příběhu Tajemství šamanů. A to čište z egoistických důvodů. Mé drahé mozkové ganglium si totiž usmyslelo, že se chce vrátit k tvoření bublin a obrázkových příběhů a proto nechalo ubohé tělíčko skákat tak, jak pískalo. Základní myšlenka byla prostá, Wolferion pojede do Naturairy a něco se tam stane. Originalita jak sviňa. V červnu 2011 jsem nakreslila první stranu a hned v závěsu stranu, kde Wolferion stojí před mostem do Almerairy, na které jsem si vylámala snad všechny zuby. Sakra, proč jsem si vymyslela něco tak šíleného jako šiškovité věže házející odlesky na všechny strany. Avšak vytrvala jsem. Komiks odstartoval svoji online dráhu 24. srpna 2011. Postupem času Svitek rostl a vystřídala jsem u něj snad všechny možné nálady: radost, spokojenost, hněv, nenávist, smutek, totální nasrání, vyčerpanost, proč já debil se pustila do komiksu a tak dále.

Nakonec po třech letech a několika pauzách byl Svitek a čaj v lednu 2014 dokončen. V té době se mi na Ask.fm objevil zajímavý dotaz, jestli plánuji tisknou na papír. Má odpověď: "Krásná to představa, která by se mi opravdu líbila. V našich zeměpisných šířkách je to však věc téměř nerealizovatelná, pokud člověk nemá hromadu barevných papírků nebo dobré kontakty. Realizovatelnější představa stojí na vydání několika málo výtisků s nějakou částí příběhu doplněnou o nějaké obrázky a možná i kus encyklopedie pro ty, kteří by byly ochotni zaplatit za něco, co si zadarmo můžou přečíst na internetu. Takže v závěru asi tak 10 kusů pro opravdu skalní čtenáře..." To jsem ještě netušila, že když člověk chce, jde opravdu cokoliv.

Trvalo další rok než jsem čirou prokrastinační náhodou objevila na netu nakladatelství Nová Forma, kde tisknou knihy od 9 kusů. Stačilo poslat podklady. Rozhoupávala jsem se už dlouho. Musím začít jednat, jinak Svitek nikdy nespatří krásné světlo papíru. Zádrhel první: udělají mi zkušební tisky? Jsem náročná, já vím. Uf, udělají. Zádrhel druhý: podklady chtějí v tiskovém pdf. How the hell mám udělat tiskové pdf? Je dobré mít kontakty všemi směry. Úžasně úžasná Lysandra, autora ještě úžasnějšího webkomiksu Aeltarnen (dříve Svět bez Jména či Deník Vraha), již svůj komiks do tisku dostala, byla velmi ochotná a poradila mi se vším možným, co se technických detailů týče. Navíc se sama nabídla a slepila mi jednotlivé strany komiksu dohromady. Už jsem říkala, že je úžasná?

Zkušební strany dopadly… no ne zrovna valně. Byly tmavé jak sviňa. Nevadí, od toho to jsou zkušební tisky. Zesvětlit, upravit, slepit a hurá znova do knižního tisku (a dva tisíce v kelu).

Zkušební tisky vybraných stran.

Přiznejme si na rovinu, úplně první tištěná verze v nákladu 10 kusů nebyla úplně dle mých představ, ale dala se. Kvalita tisku i barevné posuny by určitě ještě zasloužily pořádné úpravy. Když se na to zpětně dívám, kroutím hlavou nad tím, jaký jsem byla hazardér, že jsem se odhodlala jít do většího nákladu. Koupí to vůbec někdo? Mám tolik čtenářů? Když to nevyjde, nic se nestane. Od toho je přece crowdfunding. Protože kde jinde sehnat peníze na vydání knihy než u komunitního financování. V našich podmínkách jsou nejznámějšími crowdfundingovými servery Hithit a Startovač. Já si vybrala z čistě osobních preferencí druhý jmenovaný.

První výtisky Svitku a čaje, březen 2015, náklad 10 kusů.

Jak vůbec funguje Startovač? Vymyslíte si kampaň a stanovíte minimální částku, kterou je třeba vybrat. Váš projekt náležitě popíšete a vysvětlíte potencionálním přispěvovatelům, na co peníze potřebujete a čím jejich dary odměníte. V případě komiksu jsou peníze potřeba zejména na tisk a tzv. startéry za jejich štědrost odměníte knihou a dalšími drobnostmi s motivy komiksu. Ač to z ní jednoduše, je potřeba kampaň náležitě rozvrhnout a popsat tak, aby zaujala a ideálně ji doplnit obrazovým materiálem. Samotným zaregistrováním a vložením kampaně na server vaše práce nekončí, ale teprve začíná. Kampaň prochází schvalovacím procesem a během této doby se vám ozve někdo ze Startovače s nápady a připomínkami k vaší kampani. V mém případě jsme si vyměnili několik emailů a jeden 20 minutový telefonát. Nakonec byly všechny věcné připomínky řádně zapracovány (třeba, že jsem snížila minimální potřebou částku z 18 tisíc na úplné realizovatelné minimum pro 50 kusů za 16 tisíc) a kampaň se mohla v pondělí 30. března rozběhnout. První den jsem si kousala hrůzou nehty, jestli vůbec někdo přispěje.

A on někdo fakt přispěl. První den se vybralo 38% požadované částky, celých 6012Kč! Tím to však neskočilo, za 4 a půl dne byla minimální částka vybrána. Což mě opravdu dostalo. A nejen mě. Později jsem se bavila s Yeyrou, která chtěla přispět až úplně nakonec pro případ, že by se požadovaná částka nevybrala. Mile ji překvapilo, že k zachraňování Biotopie na poslední chvíli nemuselo dojít.

4 a půl dne. Wow.

Udržet pozornost čtenářů, natož potencionálních dárců, je v květnu úkol nadlidský. Tedy pouze v případě pokud jste terénní zoolog (nebo se tak troufale nazýváte). V květnu totiž příroda bují a vše živé, co leze, léta či plave, je tam venku a vy to musíte vidět, případně chytit. Jezdíte na exkurze a do terénu na nebrzdícím kole, což je docela průser, pokud bydlíte na jediném "kopci" v centru Olomouce. Ještě že v komáry zamořené Litovelské Pomoraví je placaté. Proto jsem se v květnu dostala jedině k úpravě (vyvažování barev) jednotlivých stran pro tisk a začala kreslit bonusové ilustrace do knihy.

Kampaň na Startovači skončila na konci května. Za dva měsíce jejího běhu navršilo téměř 80 lidí částku vyšší než 40 000Kč! Neskutečné. Už jsem to opakovala několikrát a zopakuji to znova. Děkuju! Po ukončení se vám opět ozvou ze Starovače a pošlou vám vyúčtování a na úřet vybranou částku okleštěnou o poplatky a provize (tj. cca 4 tisíce v mém případě). Dále se vám v profilu kampaně odemkne seznam všech přispěvovatelů a jejich adresy. I tak zmenšená a upravená tabulka s adresami startérů zabrala bezmála 6 stran a zvýrazňovači podtrhané komu co a za kolik nápadně připomínalo skripta studenta medicíny.

Abych nespamovala geniální Lysandru debilními dotazy, jestli mi zase neudělá tiskové pdf jako posledně, vrhla jsem se do tajů InDesign po hlavě sama. Ano, strach má velké oči a InDesign není zlo. Poznámka mezi řádky, v době, kdy tento post píši, si sice stále nepřipadám jako guru, ale velmi úspěšně v něm vyrábím pracovní listy pro výukové programy. Čekala mě hromada práce. Po zkušenostech s prvními tisky jsem věděla, že musím text nasázet do bublin zvlášť. Vítej otrocké přepisování! (Po vzoru Marťana je důležité neztrácet optimismus.)

Příprava komiksu pro tisk.

Psal se začátek června a po několika dnech práce bylo tiskové pdf plus mínus vytvořeno (nechám to ještě odstát a pak se zhrozím) a následoval úkol nejtěžší. Kontaktovat nakladatelství a domluvit cenu resp. náklad. Nevím čím jsem si to zasloužila, ale štěstí mi přálo. Z nakladatelství mi sdělili, že pokud spojí moji zakázku se zakázkou někoho dalšího domluvenou na konec června, můžou jít na lepší tiskárnu a za lepší cenu. Jupí, z původně plánovaných cca 120 kousků jich je najednou 300!

"Cos s tím proboha budeš dělat?" ptala se mě mamina. "Nevím. Třeba se v tom budu válet a hamižnit si komiksy pod sebou jako drak knihomol." V půlce července na mě čekaly na poště dva 20 kilové balíky plné Biotopie. Jak na potvoru je poslali v pátek, tudíž na moji domovskou poštu dorazily v pondělí v době, kdy moje introvertní a dětí se bojící já zakusilo první okamžiky vedení příměstského vědeckého tábora 70 km daleko.

Naštěstí se knihy nekazí a tak jsem se o 5 dní později konečně mohla rochnit v tom blaženém pocitu, že sny se plní, když člověk skutečně chce. Knihy mají správný odstín a hlavně voní! Mmm, fetovala jsem je celé odpoledne.

Vizitky, záložky i placky hotové, čekáme na knihy.

Tady to je, 40 kilo papírové Biotopie :3

Teď bylo potřeba těch 80 startérských komiksů osamolepkovat, podepsat, zabalit, nacpat do obálek a poslat, případně doručit osobně. Ano, přiznávám, jsem negramotný debil, co chodí na poštu jednou za uherák a kdyby znal místní poměry lépe, mohl si ušetřit spoustu práce. Ano, vyplnila jsem zvlášť 63 podacích lístků (nebo kolik jich přesně bylo) a oběhala 5 pošt ve čtyřech různých obcích. Odbavovala jsem zásilky postupně a na můj vkus jsem to zvládla docela rychle, v horizontu asi 10 dní.

Akce první: 5 obálek, Bystřička. Slečna za přepážkou byla očividně brigádnice, protože než odbavila 5 obálek, zabralo jí to bezmála 20 minut. Důchodci stojící na za mnou nasraně přešlapovali z nohy na berli a zpět, protože ještě nedostali důchod a já měla na zátylku nepříjemný pocit, že za chvíli budu jednou z těch berlí probodnuta. Chápejte, Bystřička má malou poštu jen s jednou přepážkou a na první pohled docela předpotopní vybavení. Proto jsem brala jen 5 obálek na zkoušku (však zítra přijdu zas). Po 20 minutách klikání, vážení a markovaní přišel šok: doporučeně na Slovensko za 125 korun?! Cože?! Si ze mě děláte prdel. Ok, asi jsem se skutečně mentálně zastavila v době, kdy rohlíky stály 90 haléřů. Ještě že do zahraničí přijde poslat jen 7 kousků, jinak by mi peníze fakt nestačily.

Akce druhá: 10 obálek, Valašské Meziříčí. Tomu říkám rychlost. Stejně dobře to šlo i v olomouckých poštách (dalších 15 obálek). Návrat na Bystřičku byl opět ve znamení nasraných důchodců. Slečna si mě asi zapamatovala, protože když jsem tam šla o týden později poslat mamce tři obyčejné dopisy, tak se na mě slečna podívala a se zdviženým obočním se zeptala, zda-li je to opravdu všechno.

Poslední a největší dávku zásilek (19 obálek a jeden balík) jsem dovlekla jako socka ve dvou nacpaných igelitkách na poštu ve Starém Jičíně. Jo, mám úchylku tahat obálky na různé pošty. Poučena dědou, kdy je na poště největší klid, jsem rázně vlezla na pobočku a vyklopila před paní pošťačku hromadu obálek. Bublinkových, tyto poslední zásilky obsahovaly více kusů komiksu, případně placky a záložky a dávat je do obyčejných papírových už zavánělo riskantní hrou s Českou poštou. Doba odbavení: cca 25 minut i s vážením na super staré balíkové váze. Počet lidí za mnou: moc. "Pane, ještě se posaďte, tady to chvíli potrvá," sdělila pošťačka za mnou stojícímu pánovi, co přišel asi 10 minut po mě. Po vyplesknutí asi 1300,- za poštovné jsem odcházela s pocitem, že už poštu nechci dlouho vidět a modlila jsem se, aby všechno došlo. A ono skutečně došlo. Všechno. Pošto, palec hore.

A5 ilustrace pro některé odměny.

Pokud jste v zásilce objevili kočičí chlupy, tak asi tučíte proč.

Člověk během posílání a předávaní zjistil pár zajímavostí. Například, že potencionální čtenáři se najdou na těch nejméně pravděpodobných místech. Třeba přímo ve Valmezu a vy je neznáte. Respektive znáte stylem "známý známého mého známého" ale v jednodušší verzi (exspolužáci rodinných příslušníků). Nebo že jistý dárce sedí na hlavní budově Přírodovědecké fakulty UP v kanceláři číslo tolik a tolik. Svět je skutečně malý.

Po odeslání všech zásilek zbývalo vyzkoušet ještě jednu činnost vážící se k novým knihám. Křest. Původně jsem si říkala, že to udělám čistě z hecu s přáteli u piva jako drobné zpestření jednoho z mnoha letních posezení. Pak mi však osud přihrál něco lepšího.

Všechno začalo zprávou od Yuffie, božsky kreslícího stvoření, jestli se nechci zúčastnit Panelu nezávislých komiksů na prvním ročníku brněnského komiksového festivalu se vševystihujícím názvem Brcomicon. No a když už tam budu, proč rovnou nepokřtít Svitek? Měl to být můj vůbec první con ever (na to kolik mi je, je to opravdu smutné, dřív člověk neměl peníze a když už je má, tak zase nemá čas), navíc v Brně, tudíž jsem už měsíc předem zarezervovala čtyřdenní volno, abych mohla návštěvu moravské metropole plně využít. Doktorandský kancl byl v tu dobu ve stádiu výbuchu a můj skvělý školitel má pro můj komiksový koníček zatím pochopení.

Moje první zastávka v Brně byla hned na hale na hlaváku. Tam jsem se měla srazit s Tazem, kreslířem, co mě chtěl hrozně moc potkat, ale kvůli jeho pracovním povinnostem nemohl dorazit na con (nesnáším Word, z conu mi vždy udělá noc). Zapluli jsme do jedné kavárny u brněnského draka a já Tazovi nakreslila zakázku v podobě jedné z jeho postav. Také jsem strávili čas diskuzí na různá témata točící se kolem kresby a případně komiksu. Společně s podepsaným Svitkem jsem si alespoň částečně vydělala na přežití v Brně po následujících pár dní. Následoval skok na šalinu a hurá na Svrateckou za tou nejyeyrovitější Yeyrou na světě. Dovolená začíná a Brno je velké.

Abych to upřesnila, BrComicon spadá pod Conec, festivali se sci-fi, fantasy a vším možným, co k tomu patří. Letos se poprvé přidala i samostatná linie věnovaná převážně západnímu komiksu a také českým kreativcům, pro které bych vyhraněn Panel nezávislých tvůrců. Abych zbytečně nevymýšlela kraviny, budu citovat oficiální anotaci: "Česká komiksová scéna skrývá řadu autorů, kteří si rozhodně zaslouží naši pozornost, mohli ale snadno uniknout vašemu oku. V tichosti nám za poslední roky na internetu vyrostla řada povedených webkomiksů a nejeden nový projekt určitě právě teď vzniká. Kdo jsou oni nadějní mladí autoři a které české komiksy jste mohli propásnout? Přijďte a seznamte se s novými umělci i jejich ambicemi." Ve zkratce: mikrokonference s prezentací svého výzkumu eee komiksu (tak jsem to podala svému školiteli). Pro mě prostě další prezentace něčeho, ale tentokrát mého velmi oblíbeného, dobře nebudu lhát, nejoblíbenějšího tématu. Dalšími komiksy, které se představily na Panelu, byl můj oblíbený Plíč (fňuk, stále čekám na pokračování) a kousky, jenž jsem před tím vůbec neznala, například První třída nebo Mohyla. Mám co dohánět. Focení biotopijské přednášky se ujal Flaiming, který posléze z fotek vytvořil, respektive jeho chytrý telefon, tuto výmluvnou animaci.

Po Panelu následoval křest Svitku a čaje. Přípravu křestu jsem nechala až na poslední chvíli, přednášku o vzniku Svitku jsem dělala den předem ve stylu "kopnu tam spoustu fotek a zbytek nějak okecám." Z vlastní zkušenosti moc dobře vím, jak tyto přednášky dopadají. Ale na rozdíl od vědeckých prezentací můžu u Biotopie neskromně tvrdit, že o ní vím úplně nejvíc. Kmotrem knih (stále mi přijde divné nazývat cca 50 stránkový paperback knihou) se stala Yeyra a křtícím médiem byl z pochopitelných důvodů čaj. Černý. Ale co by to bylo za křest, kdyby u něj nebyl přítomen alkohol. Hrdé valašské kořeny biotopijské reprezentoval v čaji neopomenutelný podíl slivovice.

Bála jsem se, že na křest nikdo nedojde. Naštěstí zbytečně, navíc se něco prodalo a pár autogramů do knihy také bylo přidáno. Brcomicon a Conec toho však nabídly mnohem více, třeba kreslířské soutěže nebo drinking game na moji srdcovku Pár Pařmenů. Con se odehrával za těch největších prázdninových veder a pitně pivní režim byl potřeba. Po dvou pivech ve vedru se tak krásně přednášní. Celkový verdikt: super! Příští rok jedu zas.

Důležité je udělat reklamu své Alma mater.

Už to teče! Nízka kvalita fotek je způsobena vystřižením z videa.

Ufo, slanina, pohrabáč a nudle, to všechno stálo v zadání Art battle. A nasraný Wolferion dokonce bodoval a vyhrál mi Darebáka.
Foto (c) BrComicon - celá fotogralerie Art Battle je na Facebooku.

Co se zbytkem knih? Česká komiksová komunita je úžasná. Nebyl problém dodat výtisky do všech našich specializovaných comicshopů. Teď budu znít jako barbar, ale až díky Svitku jsem zjistila, že olomoucký obchod s komiksy sídlí hned vedle mé momentálně nejoblíbenější hospody... Prosím nezabíjejte mě. Zbývající velkou hromadu jsem dala do distribuce Kosmasu, ač jsem byla po zjištění jejich podmínek lehce skeptická. Ale na druhou stranu, má se mi na knihy doma prášit?

Proto si můžete Svitek a čaj koupit v knihkupectvích, na internetu a v komiksových prodejnách. A pokud se nevyprodal (a něco takového se, myslím, nikdy nestane), můžete si jej koupit dodnes.

Sečteno a podtrženo: Vydat knihu, respektive komiks může opravdu každý debil, pokud se dokope k činům a má kolem sebe skupinu úžasných (to slovo jsem dnes použila nesčetněkrát) fanoušků a čtenářů, kteří jsou schopni podpořit něco dostatečně šíleného jako je Biotopie. Děkuju a klaním se. Bez vás by žádný papírový komiks nebyl.