Budapešť: Sas-hegy, János-hegy a Vörös-kővár
Publikováno: prosinec 2018
Od západního břehu Dunaje se táhnou dál na západ Budínské vrchy, Budai-hegység. Nejsou nikterak rozsáhlé (200 km čtverečních) ani vysoké (nejvyšším bodem je Nagy-Kopasz s 559 metry), ale rozhodně mají co nabídnout. Jsou součástí chráněné krajinné oblasti Budai Tájvédelmi Körzet a jejich dolomitové podloží skrývá několik jeskynních komplexů a místy až stepní stanoviště zase nádech mediteránu. Navíc jejich část leží přímo na území Budapešti, takže pro případný bližší průzkum přírodních zajímavostí není třeba cestovat daleko a dá se vystačit i s šalinkartou. Mapa s vyznačenými místy.
Sas-hegy
Rezervace Budai Sas-hegy Természetvédelmi Terület o rozloze 30 ha se rozkládá na vrcholku stejnojmenného vrchu (v překladu Orlí hora), dva kilometry západně od známého a turistického Gellért-hegy. Xerotermní vápencové a dolomitové výchozy jsou obehnány plotem a městskou zástavbou a tak bohužel cokoliv, co tam žije a má malou disperzní schopnost, musí mít velice omezenou populační dynamiku. A to srdce herpetologa při návštěvě rozhodně zaplesá: ještěrky zelené a zední jsou všudypřítomnou „plevelí“ a prý se zde vyskytuje i krátkonožka evropská a štíhlovka kaspická, nejdelší evropský had, který má v Budapešti nejsevernější výskyt vůbec. Součástí rezervace je návštěvnické centrum, výhlídka na město, několik venkovních minivýběhů s ještěrkami a také okružní naučnou stezku okolo vrcholu. Za vstup se platí a na stezku je vstup možný pravděpodobně jenom s průvodcem. Což jsem jaksi zjistila až dodatečně poté, co jsem si vrchol obešla pěkně sama, pokochala se skalkami, ještěrkami a výhledem na město, abych na konci trasy téměř dostihla skupinku vedenou průvodcem. Naštěstí mě nikdo neseřval a tak můžu výlet na Sas-hegy jenom doporučit.
Kudy tam: Tramvají č. 59 ze Széll Kálmán tér směrem na Márton Áron tér a vystoupit na předpředposlední zastávce u hřbitova s názvem Farkasréti temető. Odtud se proplést uličkami až k rezervaci, která má vstup z Tájék utca. O zastávky je to asi 1,2 km.
Vstupné: 550 Ft (centrum + vyhlídka), 1500 Ft (vše, včetně anglicky komentované vycházky).
János-hegy a Erzsébet-kilátó
Nejvyšší vrchol Budapeště (528 m n. m.) s historickou rozhlednou na jeho vrcholu. Nečekejte však kdovíjaký wildlife, celý masiv tyčící se nad městem připomíná obří park pro volnočasové aktivity Budapešťanů, toužících po čerstvém vzduchu. Uklizené chodníčky, lavičky, posekané trávníky, průlezky a stánky s občerstvením. Pro biologa na první pohled absolutní nuda, na druhý už bere své prvotní konstatování zpět, protože takové množství roháčů a zlatohlávků nikdy neviděl. Pro někoho jiného může být zážitkem už jenom způsob, jak se dá dostat nahoru. Dvě zastávky tramvaje od Széll Kálmán tér začíná Fogaskeresű vasút, zubačka fungující od konce 19. století, kdy ještě jezdila na páru. V současnosti má délku 3,7 km s převýšením 315 m a vyveze, ač občas trochu drncavě, cestující na Széchenyi-hegy. Odkud se dá pokračovat po hřebeni až na cca 3,5 km vzdálený János-hegy. Turistických značek tam vede hned několik a výjimečně je hustota ukazatelů natolik vysoká, že není šance se ztratit. Další možností je využít úzkokolejku Gyermekvasút, dětskou železnici vinoucí v zalesněných svazích od konce zubačky až po Hűvösvölgy. Byla vybudována mezi roky 1948-1950 maďarskými mládežníky a až do konce éry komunismu se jí říkalo Úttörővasút (Pionýrská železnice). Kromě strojvedoucího je obsluhována dětmi ve věku 10-14 let.
Napadne-li sníh, hřebenová oblast mezi Széchenyi-hegy a János-hegy zvaná Normafa může počtem malých i velkých návštěvníků směle konkurovat vánočním trhům na Vörösmarty tér. Zasněžený svah je plný sáňkujících, lyžujících a snowboardujících milovníků bílého tentononcu a to zde ani není vlek, pouze se mezi opadanými stromy tyčí torza socialistických lamp. Dřevěněné stánky nad svahem nabízí všechno od svařáku, přes trdelník, až po langoš. Nevím čím to, ale zatímco české děti se většinou sjíždí kopce na plastových bobech všech možných tvarů i barev, Maďaři holdují starým dobrým dřevěným sáňkám. Takovou koncentraci sáněk jsem snad ještě neviděla.
Samotná rozhledna Erzsébet-kilátó byla postavena v roce 1911 a je pojmenována po manželce Františka Josefa, Alžbětě Bavorské. Vstupné se neplatí a výhled z ní je vskutku fenomenální. Budapešť jako na dlani, Budínské vrchy a dál na Pilis a Börzsöny a prý je za jasného počasí vidět i Mátra. Snad jediné, co mi na chvíli zkazilo náladu, byl moment, kdy jsem celá zpocená (konec května, 30 °C) zdolala poslední výškové metry na vrchol kopce a první, co jsem uviděla, byla cedule před občerstvením hlásající, že zde čepujeme Bernarda. Neee, 400 km od domova a Bernard? Vážně? Jedno ze dvou piv (to další je Gambáč), ze kterého mi je blbě ještě týden potom. Ještě, že panoramata brzy zklamání zahladila. Cestu dolů zpět do rušného velkoměsta na Zugligeti út lze absolvovat po zelené turistické cestě, která není tak frekventovaná, anebo v sedle pod rozhlednou nasednout na Libegő, sedačkovou lanovku a nechat se snést dolů na autobus.
Fogaskeresű vasút: Provozována BKV, pro jízdné platí stejný tarif, jako na ostatní hromadnou dopravu. Oficiálně vedena jako tramvaj č. 60. Údolní stanice Városmajor je na tramvajové trati linek 56, 59B a 61 směrem na Hűvösvölgy.
Gyermekvasút: Provozována MÁV, plné jízdné 800 Ft za jednu cestu, 1400 Ft zpáteční. Na koncovou stanici Széchenyi-hegy se dá nejlépe dostat výše zmíněnou zubačkou, na Hűvösvölgy vedou tramvaje 56, 59B a 61 ze Széll Kálmán tér. Web.
Libegő: Provozována BKV, ale platí zde speciální tarif, plné jízdné 1000 Ft, zpáteční 1400 Ft. Info.
Vörös-kővár
Výprava na Vörös-kővár nebyla z mé hlavy a původně jsem se ji ani neměla zúčastnit, neb jsem tou dobou měla běhat v terénu po lese a honit střevlíky a anténou. Ale protože sucho v kombinaci s neaktivitou brouků hrálo proti nám, terén jsem posunuli na později a já se tak mohla setkat s herpetologickými přáteli, kteří přijeli do přírodovědného muzea kvůli hadím vzorkům. Na první pohled je Vörös-kővár kopec (338 m n.m.) skoro jako každý jiný na západní okraji Budapešti. Až na to, že hned u jednoho z posledních domů ve městě začíná naučná stezka Jane Goodallové otevřená v dubnu 2018. Pojmenování po světoznámé primatoložce není náhodné, ona sama na Vörös-kővár zavítala v roce 2016 při své návštěvě Maďarska. Naučné tabule v maďarštině a angličtině (!) se věnují místní teplomilné fauně a floře a zejména pak nejdelšímu a zároveň přísně chráněnému hadovi Evropy, štíhlovce kaspické (Dolichophis caspius, kaszpi haragossikló), která zde žije. Tušíte správně, proč moji herpetologičtí přátelé toužili zavítat zrovna sem. Setkání s hadem, který se běžně vyskytuje až na Balkáně, je možné i skoro kousek za hranicí Slovenska. No nezkuste to. Bohužel naše návštěvna nebyla v úplně nejlepším čase (půlka září, pozdní odpoledne) a tak jsem štíhlovku viděli pouze na obrázku. Alespoň ještěrky zední a zelené pozvedly morálku a natěšily na večerní pivo a burger. O důvod více se na Vörös-kővár vrátit.
Kudy tam: Tramvají č. 56, 59B a 61 ze Szél Kálmán tér na končenou Hűvösvölgy a odtud pěšky až na konec Arad utca ve čtvrti Hársakalja (cca 1,5 km), kde začíná naučná stezka vinoucí se na vrchol kopce.
