Turistika v Maďarsku

Publikováno: prosinec 2018

Hned druhý den po svém úplně prvním příjezdu jsem prolezla centrum Budapeště skrz na skrz. Prodírání se triliony turistů mě úplně vycucnulo. Studentská sto tisícová Olomouc mi najednou připadala jako malá vesnice kdesi uprostřed Moravy. Po tom, co jsem svalila večer na postel, jsem s hrůzou přemýšlela, když už jsem viděla to hlavní, tak co tady budu těch zbývajících 89 dní dělat. Naštěstí Budapešť není uprostřed puszty, ale na okraji – pro nezaujatého Čecha trochu překvapivě – relativně kopcovité oblasti, která pro biologicky alespoň trochu všímavého člověka představuje s jistého úhlu pohledu ráj s teplomilnými skvosty, které v Česku považujeme za „špekózní“ (jsme prostě severněji). Trvalo jen týden, než jsem vytáhla paty na první biologicky zajímavé místo, rezervaci Sás-hegy, která leží uprostřed města. A pak už to šlo ráz na ráz, pokud počasí jen trochu přálo alespoň jeden den o víkendu jsem podnikla několika kilometrový pochod přes kopce. Tehdy vybavena ještě nechytrým telefonem jsem vlezla do nejbližšího knihkupectví, očichala pár maďarských knih a koupila si první turistickou mapu. Zatím neznám úplně každý šutr v okolí města, ale významné vrcholy, kde jsem ještě nebyla, pomalu ubývají.

Síť turistických cest v Maďarsku je na některých místech neskutečně hustá, jinde téměř chybí, záleží na oblasti. Pravděpodobně nejznámější a mezi místními až legendární je tzv. Országos Kéktúra, národní modrá turistická trasa o délce 1165 km. S datem vyznačení v roce 1938 se jedná se o nejstarší dálkovou trasu v Evropě vůbec. Vede severem země od vrcholu kopce Írott-kő na hranici s Rakouskem (9 km JZ od města Kőszeg) až po obec Hollóháza v Zemplínských vrších u hranice se Slovenskem. Celá trasa je rozdělena na 27 částí a na vyznaných bodech se sbírají razítka do speciální knížečky. Mít s sebou parťáka na cesty, tak to snad i celé postupně prubnu.

Pár postřehů z terénu

Základní systém značení je obdobný jako u nás, kde máme pásové značení čtyřmi základními barvami podle důležitosti trasy, tj červená se používá pro dálkové či hřebenové, modrá pro významnější, zelená pro místní a žlutá pro spojky. V Maďarsku důležitost barvy nekoresponduje s českými čistě z důvodu jiného pojmenování barev. Nejprve je kék (modrá), následuje piros (červená), sárga (žlutá) a nakonec zöld (zelená). Rozdíl mezi zeměmi nastává v momentě, kdy se do značení zapojí i křížky, kolečka, trojúhelníčky, čtverečky a podobně, protože se nejedná o značení slepé krátké odbočky, ale o regulérní trasu. Navíc existuje i několik poutních tras mající své speciální značky. Asi si dokážete představit, jaký guláš vznikne na stromě, když se několik trast sejde na jednou místě. Pro zájemce jsem našla tento malý maďarský přehled.

Kromě profláknutějších tras turistické rozcestníky nehledejte. Neexistují. A když už ano, nejsou jednotné, zatímco některé jsou skutečně vymazlené, jiné jsou naopak téměř nečitelné. Některé ukazují kilometry, jiné hodiny, které na moje nohy, na rozdíl do těch slovenských, sedí, někdy až zaostávají. A další ukazatale pro jistotu značí obojí. Pro úplnost: ó (óra) jsou hodiny, p (perc) jsou minuty.

Hustota značení je hodně variabilní. Někde je třeba 5 značek na 10 metrech, jinde na půl kilometru neuvidíte žádnou a tápete, jestli jdete dobře nebo ne. Ale nebojte, pořád jsme ve střední Evropě, takže cajk.

V Česku obvykle začínají a končí trasy na autobusových či vlakových nádražích, v Maďarsku vás obvykle vyplivnou na alespoň trochu hlavnější ulici na okraji města či vesnice. Začátek či konec trasy poznáte podle malého puntíku v dolním rožku značky. A do centra už trefíte sami, ne? Tyto koncové kilometry, kdy se s 25 km v nohách plazíte bočními uličkami na autobus či vlak, jsou nejlepší na objevování "skutečného" Maďarska plného místních lidí, ojetých aut, často prašných cest a zadrátovných ulic.

Mapy: holdujete-li papíru, osvědčily se mi žluté turistické mapy od Cartographie. Cenově vychází na 1350 Ft za kus. Se svým malým salátečkem Pilis és Visegrádi-hegység jsme toho už hodně zažili. Pro modernisty doporučuji offline Mapy.cz. Občas sice nejsou úplně stoprocentně přesné (značka vedle o ulici mimo nebo značení pro jistotu už neexistuje, stejně jako celá severní část NP Duna-Ipoly), ale jinak palec hore.